LADISLAV ROTT hudební publicista

Mnoho z nás toužilo v mládí stát se muzikantem. Jiní si přáli cestovat. Většině se nepovedlo z mnoha důvodů - ani to, ani to. Vím však o člověku, který si své sny na předestřená témata splnil. Slovo má Lubomír Tolar (ročník 1955), v hudebním světě známý jako Chris.

LADISLAV ROTT hudební publicista- rozhovor:

Narodil jsem se s toulavými botami. Dlouhodobě ve mně klíčila touha podívat se do světa. Načerpat něco, co tehdy nebylo možno zde získat. V oněch letech se ven dostávali jen sportovci nebo muzikanti. Sportovec nejsem, tak mi nezbylo než zkusit to jako muzikant.

Jaké předpoklady jsi měl k muzikantské profesi?

Od sedmi let jsem chodil do hudebky na piano, celkem dvanáct roků, oba cykly. Když mé nevzali na konzervatoř, šel jsem na gymnázium v Blovicích. Tam přišel čas prvních bigbítů, občas jsem hostoval se Sejfem, rok a půl hrál na kytaru s Otou Hellerem. Pak jsem působil v Sokolově a hrál tam v kapele Smog, po návratu do Plzně jsem nastoupil u Fortuny. V létě roku 1978, čili před čtvrtstoletím, jsem složil před komisí někdejšího KPFKE profesionální přehrávky jako sólista.

A hned jsi vyrazil do světa?

Tak jednoduché to nebylo. Nastoupil jsem do kapely v Plzni žijícího Bulhara Filipa Nikolova, následovalo Pluto s republikovou působností. Až v Mariánských Lázních přišlo lano od tria Václava Bartoše, se kterým jsem se dostal - pod agenturou Pragokoncert na devítiměsíční výjezd na Kanárské ostrovy, pak následovalo roční turné po Kanadě. Ve čtyřiaosmdesátém jsem se vrátil a nastoupil do tanečního orchestru Josefa Hlavsy v Praze, který tehdy doprovázel Petru Černockou a Jiřího Helekala. To bylo na rok a půl, potom přišlo šest let ve Skandinávii, na pevnině i lodích. Jmenovali jsme se All Sound Trio. Následovalo Rakousko, angažmá v místní kapele Alpen Karavanken,Melody Expres, se kterou jsem již jako kapelník projel západní Evropu, převážné po velkých halách, stanech a letních amfiteátrech. A od roku 1998 dodnes hraji jako sólista po hotelích a barech. Těch nejvyšších kategorií.

Jak je to časové náročné a kdo ti turné sjednává?

Sedm až osm měsíců z roku jsem venku. Zpravidla odjíždím na tříměsíční turné, které mi připravují místní manažeři či agentury. Mé vystoupení většinou spočívá v tom, že odpoledne hraji dvouhodinový poslechový koncert, večer pak, mezi osmou a půlnocí, produkci k tanci. Samozřejmé s pauzami.

Co máš na repertoárovém listu?

Především světové standardy. Elvise, Sinatru, Armstronga, Zamfira, pak mnoho skladeb country a v neposlední řadě také rock, včetně Deep Purple, Led Zeppelin či Uriah Heep. Zpívám anglicky, německy, italsky a španělsky.

Jak vypadá tvé nástrojové vybavení?

Základem je sampler Yamaha, kde mám na harddisku banku zvuků. K tomu hraji živé kytaru, pístový pozoun, akordeon, foukačku, saxofon a Panovu flétnu. Na všechny nástroje, s výjimkou piana, jsem samouk.

Dají se tvé nahrávky pořídit na CD?

Mám vydaná 4 CD a 1 DVD

Jak trávíš na šňůrách volný čas, není to už- nuda?

Když jsem sám, tak skládám. Po kšeftu si vlezu do postele s notebookem a pracuji. Ve dne chodím třeba dohrávat do studií, pomáhám s nahráváním. Třicet let vedu notový archiv, i tím jsem mnohdy nápomocen. Ale co je nejpodstatnější: mám ve světě obrovské množství kamarádů a přátel. Střídmě konstatuji, že devadesát procent. A jde většinou o vynikající lidi.

Pokud bys měl uvést největší hudební zážitky?

Především to bylo poznání nestora žánru Arnošta Kavky. To byl ukrutný borec, skvělý muzikant. Dodnes smekám. Pak setkání se Smokie s Chrisem Normanem v čele. Došlo k němu v jednaosmdesátém v Puppu v K.Varech, my tam vystupovali a oni přijeli - cestou z Bratislavské lyry - na zapřenou k čtrnáctidennímu pobytu. Fantastičtí lidé, na nic si nehráli. Dále bych uvedl návštěvu šatny Queen v New Yorku, kde s nimi hrál na piano David Bowie a předkapelu tvořili Foreigner. Pak jsem si také pohovořil s Olivií Newton-John a naposledy,a před dvěma roky, ve Švýcarsku s Deep Purple. Úžasné vzpomínky.

Dostal jsi někdy chuť s muzikou praštit?

Několikrát. Poprvé to bylo hned v počátku profi dráhy po zjištění, že jsem se na hudebce vlastně nenaučil nic použitelného. Tehdy jsem měl slzy v očích. Vytáhl mě z toho Filip Nikolov, který mi dva roky dával soukromé lekce. A pak několikrát z důvodu odloučení od rodiny,dětí....